Přestože se nám většinou vybaví mladí zamilovaní, je čas připomenout si staré dobré rčení, že láska rozkvétá v jakémkoli období života. Zvláště v této době, kdy máme k dispozici kvalitní zdravotní péči a možnosti, jichž starší osoby s dospělými potomky či vnoučaty mohou plně využívat. Proč se tedy ostýchat a nedat šanci romantice?
„Na mém terapeutickém gauči jsem měl spousty single třicátníků a čtyřicátníků, kteří si stěžovali, že jsou příliš staří na to, aby si našli životního partnera. Často mluvili o promarněném čase s tou nevhodnou osobou a o tom, že pro ně život skončil,' uvádí terapeut Barton Goldsmith.
K podobným tvrzením by se šedesátníci a sedmdesátníci měli stavět s pochopením. Z vlastní zkušenosti vědí, že se třemi nebo čtyřmi křížky na krku život rozhodně nekončí.
Nicméně, obdobně by se tito příslušníci starších generací měli podle terapeuta chovat i k sobě. Ostatně, i pohled společnosti na pozdní románky se mění, i když pomalu.
„Média často zobrazují lásku jako něco, co si mohou užívat pouze mladí a bez vrásek,' říká vědkyně Amanda Smith Baruschová. Jestliže na obrazovkách sledujeme starší zamilované, převážně jsou jejich city i fyzické touhy ztvárňovány jako něco komického či nepřítažlivého. A to i když už je realita dávno jiná. Naštěstí.
„Randění ve zralejším věku je naopak rostoucím trendem, protože se zvyšuje počet nezadaných v těchto věkových skupinách,' vysvětluje vědkyně. A není nic špatného na tom, že člověk, který má před sebou ještě poměrně velký úsek života, jej nechce trávit osamoceně.
Rozhodnutí dát lásce opět šanci může člověku přinést mnohem více než jen společníka. Ostatně, vzděláváme se celý život. „Romance v pozdějším období života je znamenitou příležitostí pro osobní růst,' domnívá se klinická psycholožka Shoba Sreenivisanová. „Na rozdíl od těch mladistvých jsou lásky v pozdním věku provázeny i bohatými zkušenostmi.'
Blízkost nového člověka přináší řadu nových podnětů a příležitostí. „Nejedná se pouze o lidi, kteří jsou momentálně padesátníci nebo šedesátníci, ale i o ty, kteří oslavili osmdesátku,' uvádí Sreenivisanová.
Zrovna proto by lidé neměli váhat pustit se do nového milostného dobrodružství. Nicméně každá životní etapa přináší do vztahů určitou sadu problémů.
Ve starším věku už sice neprožíváme stres spojený se zakládáním rodiny, nicméně podle Barushové může pozdní láska narušit naši komfortní zónu v negativním slova smyslu. Záleží na osobní situaci, ale je dobré zamyslet se i nad potenciálně nepříjemnými důsledky a nad tím, jak by je bylo možné řešit.
„Myslím, že odmítnutí se snáší těžko, ať jste mladí, nebo starší,' upozorňuje sexuoložka Laura Janáčková s tím, že v takové situaci je třeba si říct, jak jste skvělí a o co ten druhý přišel. „On to nepoznal, tak ať si jde.'
Samozřejmě tu platí identická pravidla, jako pro kohokoliv v jakémkoliv jiném věku - člověk nemůže počítat s tím, že po prvním seznámení všechno vyjde. Není proto nic zvláštního na tom, že člověk hledá delší dobu. Alespoň získáte dost času na promýšlení praktických alternativ možného budoucího vývoje.
Starší lidé totiž často mají obavy ze změn v životě, bojí se sestěhování, řeší, zda bude nové bydlení dost blízko rodiny, vnoučat… Rozebrat si takové situace předem a v klidu zjistit, jaké máte z různých nových situací pocity, může být jedině ku prospěchu věci.
Téměř každý člověk má z randění obavy, to je naprosto normální a přirozené,' říká rodinný konzultant Randy Schroeder.
„Ve chvíli, kdy si to uvědomíte, jste ihned pod menším tlakem.' Rozhodně si není třeba hrát na to, že vztah snad není důležitou součástí života v každém věku.
Některé jedince od seznamování odrazuje ne příliš pozitivní přístup k vlastnímu fyzickému vzhledu. Pohled do zrcadla a věta: Už to není, co za mlada, není dobrý začátek.
„Nejprve si uvědomte, že my lidé nejsme dokonalí, existujeme ve všech možných podobách a velikostech, proto potlačte přemýšlení ve stylu: Kdo by chtěl takového gremlina, jako jsem já,' radí randící koučka Amy Schoenová, jejížmi klienty jsou především lidé nad padesát let.
I jim doporučuje používat moderní aplikace. „V době, kdy většina mých klientů hledala lásku poprvé, nebylo on-line seznamování možné, ale mnoho starších lidí se dnes potkává takto.'
Samozřejmě, ne každý se bez problémů sžije s posouváním fotek doprava nebo doleva. „Seznamky hrají roli, ale moji klienti nejsou vždy spokojeni. Pořád je nejlepší osobní kontakt. Je nutné chodit do společnosti. Fungují i procházky se psem,' povzbuzuje psycholožka a autorka Laura Janáčková.
„Je velice podstatné najít si někoho nového,' dodává párový poradce Raffi Bilek. „Pro spoustu lidí je hledání nového partnera snahou zaplnit díru po někom, kdo měl v jejich životech významné místo.' Každý jsme ale originál, a proto nový partner nemůže zaujmout místo někoho jiného dokonale.
„Zkuste brát život tak, jak je. Nevzpomínejte na minulost a nesrovnávejte. Není nic horšího, než neustále opakovat: Ten můj bývalý byl dokonalý, ty nejsi. To nikdo dlouho nevydrží. Vybírejte si člověka, se kterým chcete žít a užívat až do konce.'
„Instinktům bychom měli věřit bez ohledu na to, kolik nám je,' říká psycholožka Jodi De Lucová. A to i v případě, že vás od něčeho odrazují.
„Pokud vám instinkt říká, že ještě nejste připraveni na randění, poslechněte ho.' Stejně jako když vidíte, že člověk před vámi není ten pravý nebo ta pravá. Výhodou starších lidí je, že už mají svůj život a ten za něco stojí sám o sobě. Nový partner je přidaná hodnota.
„Randění v pozdním životě je bráno spíš jako rekreační. Lidé hledají společníka třeba k tomu, aby se s ním dívali na filmy a jedli popkorn.' Nejdůležitější je do toho jít a věřit, že co dáváte ze sebe, zase přitahujete k sobě. Založení rodiny už není na pořadu dne, ale stejně chcete najít někoho, s kým máte stejné životní potřeby a cíle.
Podle Laury Janáčkové je dobré hledat v začínajícím vztahu ve zralém věku stejné hodnoty jako v jakémkoliv jiném, měla by v něm být dobrá komunikace, láska, úcta, tolerance a vzájemné porozumění.
Počet lidí žijících single neustále roste, shodují se odborníci. Podle průzkumu společnosti Behavio žije v Česku asi třetina lidí sólo, bez partnera.
Společnost stárne, ženy jsou ekonomicky nezávislé, mladí lidé dávají přednost cestování, studiu či přátelství a do vztahů se pouštějí později. Poté jsou tu i lidé, kteří jsou zraněni z předchozích vztahů, nedůvěřují, mají vysoké či přísné nároky a ty se nepotkávají s realitou, nebo jsou jednoduše stydliví. To všechno jsou důvody, proč v Česku single lidí neustále přibývá.
„Počet single lidí narůstá celosvětově. Kromě výše zmíněného se to dává do souvislosti také se vznikem nové životní fáze, které se říká vynořující se dospělost, kdy kolem rané dospělosti zhruba v osmnácti letech hodně lidí cestuje, studuje, zaměřuje se na přátelství a vztahy se odsouvají na později, až ke třicítce,' uvedla socioložka Markéta Šetinová z Institutu Moderní láska.
„Některé výzkumy také ukazují, že v nejmladší generaci dospívajících a nejmladších dospělých roste podíl těch, kdo nemají nejen sexuální zkušenost v relativně vysokém věku (třeba 25 let), ale ani partnerskou zkušenost, což je vlastně zajímavější. Ukazuje to, že se zvyšuje počet mladých lidí, kteří nemají zkušenost s dlouhodobým vztahem, respektive s intimním vztahem ve smyslu intimního přátelství, budování vztahu s jedním konkrétním člověkem, vůbec,' doplnila socioložka Barbora Vacková z Masarykovy univerzity v Brně.
Jsou single častěji muži či ženy? „Je to 24 procent žen a 18 procent mužů. Fenomén singles se ale liší s věkem člověka. Více singles je v nejmladším věku v generaci Z, a pak v nejvyšším věku nad 60 let,' dodala Markéta Šetinová.
Označení singles se obecně spojuje s mladou generací, o babičkách jako o singles většinou nikdo nepřemýšlíme, ale fenomén sólistů stárne a s ním i lidé, kteří žijí sami i ve vyšším věku.
„Před deseti lety se zvyšovalo číslo samostatně žijících mladých dospělých, ale také těch, kdo žijí sami ve starší populaci. Souvisí to se stárnutím a s tím, že mnoho lidí ve starším věku zůstává samo poté, co ztratí partnera. Jde více o vdovy než vdovce, což odpovídá věku dožití,' doplnila k datům Barbora Vacková.
Potkala jsem pana Jaroslava na on-line seznamce, když už mi bylo sedmdesát. Měla jsem za sebou smutný konec dlouholetého manželství a nebyla jsem si jistá, zda jsem připravena na nový vztah. Ale zvědavost zvítězila. Jeho profil byl plný humoru a radosti ze života, a tak jsem se rozhodla napsat.
Naše konverzace se rychle rozvinula a zjistili jsme, že máme mnoho společného. Oba jsme milovali jazz, procházky přírodou a dobrou kávu. Po několika týdnech online chatování jsme se domluvili na prvním rande v kavárně na Staroměstském náměstí. Byla jsem nesmírně nervózní, ale on se objevil s úsměvem a kyticí květin.
Hned po pár minutách povídání jsem cítila, že je to „on'. Jaroslav byl galantní, vtipný a měl tak krásný pohled. Strávili jsme spolu celé odpoledne, povídali si, smáli se a drželi se za ruce. Od té doby se naše schůzky staly pravidelností, chodili jsme na výlety, do divadla a užívali si každého společného okamžiku.
Nejkrásnější moment nastal, když Jaroslav klekl a požádal mě o ruku. Nečekala jsem to, ale v tu chvíli jsem věděla, že je to to pravé. Vzali jsme se a náš život nabral nový směr. Starší láska je krásná, naplněná porozuměním, tolerancí a nekonečnou úctou. A já jsem nekonečně vděčná za to, že jsem našla Jaroslava.