Kniha "Hledám tě" mě okouzlila na první pohled svou nádhernou obálkou a nejsem sama. Uživatelé databáze knih ji zvolili jako třetí nejlepší obálku v daném týdnu. Na základě obálky jsem předpokládala, že půjde o román ze současnosti, avšak opak byl pravdou. Osobně preferuji, když obálka více odpovídá obsahu knihy, aby čtenář měl alespoň mlhavou představu o jejím tématu. V tomto případě, i když je obálka velmi půvabná, tomu tak zcela nebylo. Nicméně, věřím, že jde pouze o detail, který pravděpodobně "rozčiluje" jen mě, a většina čtenářů nebude tak kritická.
Kniha se skládá ze čtyř povídek - příběhů, jejichž ústředním tématem je hledání ideálního partnera. Tyto příběhy si vyprávějí dvě pacientky, když v noci v nemocnici nemohou usnout. Hlavní postavou těchto povídek je samotná vypravěčka, jejíž duch se opakovaně vrací na Zemi a prožívá nové události. Všechny vyprávěné příběhy se odehrávají v minulosti, takže fanoušci historických románů si přijdou na své. Po dočtení prvního příběhu, který se odehrává v době vraždy císaře Caesara, tedy v období ještě před naším letopočtem, jsem byla trochu zmatená. Příběh byl zajímavý a poutavý, zde bych neměla žádné výhrady, ale rušily mě až příliš moderní slovní spojení. Slovník hlavní postavy, jako by nepocházel z dané doby. Prostředí bylo autentické, jména postav i jejich příběhy byly autentické, ale myšlení a slovník hlavní hrdinky mi do tohoto období příliš neseděly. Nicméně jsem si na tento styl psaní zvykla a u dalších povídek, které se navíc už neodehrávaly v tak dávné minulosti, mi to nevadilo.
Hrdinkou každého příběhu byla žena se silnou povahou, která to v životě většinou neměla jednoduché. Ať už kvůli prostředí, ve kterém se narodila, nebo kvůli bouřlivým časům, ve kterých žila, nebo kvůli své povaze. Zaujala mě schopnost autorky detailně popsat charakteristiku jednotlivých hrdinek. Díky tomu jsem si je všechny živě představovala a dokázala jsem si živě představit, co zrovna prožívají. Bylo povzbudivé, že i když to mnohdy nevypadalo a nástrahy života, se kterými se hrdinky potýkaly, byly opravdu kruté, všechny povídky končily dobře. Někdo by mohl namítnout, že je to poněkud monotónní, ale není tomu tak. V současné době není mnoho pozitivních zpráv a je příjemné si odpočinout od všech hrůz světa alespoň u knihy. Příběhy měly energii, zápletku, byly čtivé a některé i příjemně okořeněné milostnými zápletkami. A tím, že byly vyprávěny osobou, která je na vlastní kůži zažila, působí kniha autenticky a celistvě. Každý z nás hledá toho pravého a všichni toužíme po lásce. Autorka tyto touhy přenesla na papír a vytvořila tak knihu, která potěší většinu žen. Ale pozor, nejedná se o klasickou červenou knihovnu. Kniha nepůsobí kýčovitě a rozhodně to není harlekýnský slaďák. Spíše jde o pěkný historický román, který potěší ženskou duši a dovolí nám se zasnít. Pokud se vám líbil román "Cizinka" od Diany Gabaldon, budete nadšeni i z knihy "Hledám tě" od Zuzany Petráčkové, protože mi připadá "Cizince" podobná.
Bavilo mě přenášet se do různých dob a po skončení jednoho příběhu jsem se už těšila na další a byla zvědavá, kam mě autorka zavede. Knihu hodnotím velmi pozitivně. Je to ideální četba na dobrou noc, abyste (ženy) měly krásné sny, nebo jako relaxační četba na dovolenou. Jsem zvědavá, co dalšího si autorka pro čtenáře připraví.
Výtisk mi byl poskytnut nakladatelstvím MOBA jako protihodnota za upřímnou recenzi. Tímto nakladatelství děkuji.
www.zivotjehappy.blogspot.cz
Čtyři silné příběhy o tom, že nalézt spřízněnou osobu nebylo nikdy snadné. I když dnes slovo láska může pro mnohé lidi znít jako klišé, každá žena v hloubi duše touží najít toho pravého. Takové hledání není vůbec jednoduché, ta pr... více
Všichni si přejeme být milováni, pochopeni a respektováni. Objevit spřízněnou duši, která nás bude akceptovat takové, jací jsme, a zažehne v našem nitru věčnou jiskru. Je ale skutečně reálné zažít tak hluboké spojení, jaké vídáme v romantických filmech a čteme v milostných románech, i ve skutečném životě? A pokud ano, jak ji rozpoznáme?
O spřízněných duších (neboli soulmates) jste už zřejmě slyšeli. Jste si však jisti, co přesně tento pojem vyjadřuje? Jak pro mindbodygreen popsala psychoterapeutka Babita Spinelli: „Spřízněná duše je o milostném vztahu, ale také o spojení s někým, kdo vás přijímá a zná do hloubky.' Nejde pouze o konkrétní osobu, ale také o označení silného propojení mezi dvěma lidmi, kteří tvoří pár. V případě platonické spřízněné duše pak toto pouto není založeno na romantice, takže ho můžete prožít i s kamarády nebo příbuznými. Názory na soulmates se různí: někteří se spoléhají na to, že během života potkají více spřízněných duší, jiní zase věří, že existuje pouze jedna jediná osudová osoba. Tento fakt zdůraznila i manželská a rodinná poradkyně Elena Bahar. „Pravdou je, že najít někoho, s kým budete sdílet život, je delikátní balanc mezi kompatibilitou, důvěrou a společnými hodnotami,' uvedla pro VeryWell Mind. I když existenci spřízněných duší nelze jednoznačně dokázat, spousta lidí v ni věří. A to má možná větší váhu než jakýkoli vědecký důkaz. Tato víra totiž může reálně ovlivnit romantické vztahy.
Potkali jste někoho mimořádného, kdo vám rozumí a inspiruje vás, a nemůžete se ubránit myšlenkám na to, zda je to opravdu vaše spřízněná duše? Následujících sedm signálů vám, obzvlášť na začátku vztahu, pomůže objasnit, zda je pro vás partner tím pravým.
Komunikace se spřízněnou duší probíhá naprosto přirozeně. Skrze slova zjišťujete, že máte stejné názory a city, ale také že jste nejen vyslyšeni, ale i plně pochopeni. Rozhovory vás baví a přinášejí do vašeho vztahu hluboké sblížení.
Nemusíte se ptát, proč se váš partner vrátil z práce rozmrzelý, prostě to tak nějak podvědomě víte. Tato přirozená empatie vám umožňuje instinktivně chápat emoce a nálady vaší spřízněné duše. Můžete si dokonce navzájem doplňovat věty nebo odhadnout, na co ten druhý zrovna myslí.
V blízkosti vaší spřízněné duše není nic trapné, dokonce ani ticho. Když jste spolu, necítíte potřebu neustále něco říkat. Naopak, vychutnáváte si klid a nenucenou společnost toho druhého - skoro jako by spolu beze slov mluvily vaše duše.
Pokud jste objevili svou soulmate, jistě víte, jaký to je pocit. Nejde jen o fyzickou touhu, ale o psychologický a emocionální jev, díky kterému cítíte ke svému protějšku silné spojení. A tuhle přitažlivost prostě nelze ignorovat.
Váš partner je vaším bezpečným útočištěm. Nemusíte se přetvařovat ani tajit své pocity, své spřízněné duši se můžete bez obav svěřit s čímkoli. Toto citové bezpečí posiluje vzájemnou důvěru a intimitu a dělá váš vztah naprosto unikátním.
Je váš partner podnětem pro váš osobní růst? Učíte se jeden od druhého nové věci, které vás motivují k tomu, abyste se stali nejlepší verzí sebe sama? Vaše spřízněná duše je nejen někdo, kdo stojí věrně po vašem boku, ale i osoba, která vám dává ty nejdůležitější životní lekce.
Vaše láska je pravá a ryzí, vzkvétá bez ohledu na čas, dálku a překážky. Akceptujete navzájem své slabosti, aniž byste se snažili jeden druhého předělat. Mohlo by se zdát, že je tato bezpodmínečná láska nezdravá, v případě spřízněných duší je ale opak pravdou. Mnoho lidí zažívá v euforických začátcích vztahu silnou náklonnost ke svému protějšku, dokud nenarazí na první komplikace. Faktem je, že každý vztah (i s osobou, kterou považujete za svou soulmate) vyžaduje pozornost, kompromisy a ústupky. Jak se říká, štěstí si musí každý vydobýt sám.
Autor
Beauty a self-care redaktorka, která hledá (a vyvrací) mýty kolem krásy a zdravého životního stylu, si při psaní ráda vylepšuje i svou vlastní péči o sebe, která je pro ni stejně důležitá jako šálek kvalitní kávy.
Více o autorovi
Seznámili jsme se na online seznamce, oba s úsměšnou skepsí, ale i s malou nadějí. Já, věčný romantik, a ona, realistka s jiskrou v oku. Její profil mě zaujal hned na první pohled - upřímný, vtipný a bez zbytečných klišé. Napsal jsem jí zprávu a s napětím čekal na odpověď.
Netrvalo dlouho a začali jsme si psát. Zprávy se změnily v dlouhé hovory, které trvaly až do ranních hodin. Zjistili jsme, že máme spoustu společného - lásku k cestování, dobrému jídlu a smysl pro humor. Po několika týdnech jsme se konečně rozhodli setkat osobně. Pametám si, jak jsem byl nervózní, ale už po prvním pohledu mi bylo jasné, že to je ono.
Naše první rande trvalo snad celý den. Procházeli jsme se Prahou, smáli se, povídali si a já jsem cítil, jak se mezi námi vytváří silné pouto. Při západu slunce na Karlově mostě jsem se jí podíval do očí a věděl jsem, že jsem našel svou spřízněnou duši. Po několika měsících jsme se zasnoubili a o rok později se vzali.
Dnes, po pěti letech manželství, vím, že jsem udělal to nejlepší rozhodnutí svého života. S manželkou se milujeme, podporujeme a každý den se snažíme si navzájem dělat radost. Láska je krásná a stojí za to ji hledat, i když se to zdá nemožné.