Český parlament (Senát) řeší pozoruhodnou otázku: posuzuje, zda by nestálo za to odměňovat dlouhodobá partnerství (manželství) za oddanost (věrnost). (Návrh senátorky Jitky Chalánkové, která stojí v čele podvýboru pro rodinu, má za úkol motivovat Čechy k tradičnímu svazku a ukázat jim jeho přednosti - krásy). Kritériem pro hodnocení kvality soužití (manželství) má být především délka trvání vztahu muže a ženy. Nicméně, tato délka přece nevypovídá nic o oddanosti (věrnosti) v manželství a o skutečně nádherném a uspokojivém svazku…
V dané souvislosti se nabízí otázka, jak poznat zdravé a kvalitní (a nejen navenek) partnerství (manželství), které vytvoří celoživotní pár a přitom si udrží opravdovou lásku. Existuje ještě takové?
Již od útlého věku nás formovaly (ovlivňovaly) pohádky a romantické příběhy, které nám, možná, poskytují návod, jak se zamilovat anebo okouzlit muže/ženu našich představ. Avšak tato velká nádhera (show) vždy končí svatbou. Poté, jakoby život přestal existovat. Zvonec nemilosrdně zazvoní a už se nedozvíte, jak proběhla svatební noc, jak si ženich (princ) sedl s tchyní, nedej bože, zda láska pokračovala i s příchodem dětí, s procesem stárnutí, rozdílnými zálibami a povahami a vzájemným ujasňováním si priorit. A co Růženka a princ udělali pro to, aby jim láska vydržela „šťastně až na věky', aniž by se ona musela uchýlit ke každodennímu popíjení prosecca, zatímco on vyjížděl hasit svou vášeň do podzámčí…
„I když se to v nynějších (současných) médiích nezdá, protože čtenáři upřednostňují zprávy o partnerských problémech před těmi, kde vztah funguje, existují lidé, kteří spolu prožijí celý život, mají naplněný vztah a jsou spokojení,' tvrdí vztahový terapeut Karel Chába.
Dále dodává, že v takovémto kvalitním vztahu nesmí partneři (lidé) zapomínat na svůj společný projekt. „Musí mít něco, co jim přinese radost a co budou sdílet. Důležité je uvědomit si, že vztah se neustále mění a vyvíjí se. Představa, že partnera znám dostatečně dlouho a nemusím se hlouběji zajímat o jeho starosti, sny a vnitřní boje, je mylná. Právě tato témata bychom měli neustále zkoumat, abychom svého partnera (protějšek) dobře znali a věděli o něm vše potřebné. Neměli bychom řešit jen provozní záležitosti a plány na víkend, nýbrž se snažit hlouběji pochopit partnerovy (protějškovy) potřeby a skutečně se je snažit naplnit. Je třeba usilovat o emocionální a sexuální intimitu a udržovat touhu ve vztahu,' shrnuje Chába nejdůležitější rady pro šťastný a láskyplný svazek.
Každý vztah v našem životě má svůj smysl a význam. Dokonce i ten, který skončí. Každý vztah je zdrojem sebepoznání a něco nám přinesl. A pokud tento dar poznání využijeme ve svůj prospěch, vyhlídka na spokojenější vztah na sebe nenechá dlouho čekat.
Láska se postupně mění a vyvíjí. To, co by na začátku pod vlivem (silou) vášně shořelo jasným obrovským plamenem, se ustálí na malém klidném plamínku, ale stabilním, teplém a bezpečném. Zralý vztah je postaven na zdravé komunikaci, toleranci, upřímnosti a důvěře. A na společném osobnostním růstu.
„Harmonické partnerství (vztah) je ‚tvrdá dřina‘, o kterou je nutné neustále pečovat. Každý vztah (partnerský) je také cennou zkušeností a příležitostí k hlubšímu sebepoznání. A právě tehdy, když víme, kdo jsme, a vážíme si sami sebe, potkáváme partnery, se kterými máme největší šanci zažívat vzájemnou blízkost a partnerskou harmonii,' dodává mentorka a vztahová koučka Iva Filipi.
„Je prospěšné si připomenout, jaký vztah vlastně hledáte nebo chcete mít. Jak se ve vašem vztahu cítíte a co vám chybí. Současně je ale nutné převzít odpovědnost a být ochotný odpouštět sobě i druhým,' radí dále Iva Filipi.
Může se však stát, že jste se dostali do bodu, kdy se ze vztahu v důsledku povinností a všedních dnů vytratily podstatné aspekty a už nemáte sílu nebo chuť to napravit a na vztahu pracovat. Láska se vytratila nebo stojí na ústupcích, drobných podvodech a lžích, aby „venku' nic nebylo poznat, anebo aby se dal vztah pro blaho (dobro) rodiny alespoň trochu udržet. Vítejte na prahu možného vztahu z rozumu.
Vztahy založené na rozumu měly v minulosti silnou tradici a nemusely nutně znamenat absenci lásky. Jednalo se obvykle o vztahy založené na vzájemném respektu, kterému se bylo třeba učit, a často byly velmi silné a stabilní, i když o věrnosti (oddannosti) partnerů (manželů) nevypovídaly.
Na rozdíl od minulosti však máme dnes možnost si vybírat a ovlivňovat, do jaké míry dané proměnné do našeho vztahu pustíme. Nikdo nás do vztahu (svazku) z rozumu nenutí, neuzavíráme je z rozumu. Nastává to ve chvíli, kdy láska odejde. Ať už z důvodu společného majetku, politiky firmy, půjček a hypoték anebo kvůli oblíbenému zaklínadlu: „Kvůli dětem.'
Jak poznat, že setrvávám ve vztahu (partnerství) z rozumu, a co s tím dělat? „Stejně jako v životě, i ve vztazích procházíme různými fázemi. Příliš rozumu může do našeho vztahu vniknout nenápadně a plíživě. Zpočátku si nemusíme spojovat projevy nespokojenosti nebo častějších hádek s nezdravým vývojem vztahu. Nicméně, pokud dlouhodobě mluvíme o našem partnerovi (protějšku) i vztahu bez vyhlídek (neperspektivně), je čas se zastavit a zhodnotit stav věcí,' doporučuje mentorka Iva Filipi.
Pokud se objevuje dlouhodobá nespokojenost, podrážděnost, frustrace, únava ze vztahu a ztrácíte zájem o společné vize, zbystřete. „Naše pocity jsou velmi dobrým rádcem. Neměli bychom je potlačovat, nýbrž reflektovat. Ony totiž jasně odpovídají na otázku, jaký vztah vlastně prožíváme. A měli bychom o tom otevřeně hovořit s partnerem (partnerkou). Vyhýbání se nepříjemným konverzacím je jen odložená nespokojenost, která se bude časem prudce stupňovat,' varuje.
Je možné prožít spokojený život „až do smrti' ve vztahu (partnerství) z rozumu? Odpověď je velmi obtížná a závisí na konkrétním jedinci. Odborníci se ale shodují, že tato jízdenka má omezenou dobu platnosti.
„Člověk může být teoreticky spokojený i ve vztahu, který udržuje z rozumu. Je to velmi subjektivní. Záleží na spokojenosti jedince, na tom, jak vnímá své hodnoty, cíle a motivaci, proč v daném vztahu setrvává. Dlouhodobě spokojení jsou však podle mě lidé, kteří ve vztahu pěstují city a lásku,' doplňuje vztahový terapeut Karel Chába.
V dlouhodobých vztazích jsou partneři (protějšky) ochotni se tomu druhému citově otevřít a poctivě se snažit pochopit, co se v něm odehrává. Takoví lidé spolupracují a dokážou si udržet kvalitní svazek.
Jedním dechem dodává, že život v dlouhodobém svazku, který je založen pouze na rozumu, je velmi náročný. „Teoreticky jsme schopni takto fungovat, ale nemyslím si, že jsme schopni se zdravě rozvíjet ve vztahu, kde popíráme anebo potlačujeme své city, pocity a potřeby. Podle mě takové vztahy uzavírá člověk, který v sobě nedokáže něco překonat a někam se posunout,' dodal Chába.
Rozhodnutí udržet rozumově něco tak složitého a komplexního, jako je vztah (partnerský), je spíše krátkozraké. Své potřeby a emoce jsme schopni ovládat jen dočasně, stejně jako například v práci nebo na schůzce. Nejsme však roboti a dříve či později se naše potřeby ozvou.
„Sexuální i emocionální intimita je pro většinu z nás velmi důležitá, a pokud ji dlouhodobě postrádáme, dostaví se frustrace. Připadáme si odmítaní, neatraktivní, nedůležití a postrádáme jedinečnost. Někdo se kvůli tomu cítí poníženě a ztrácí pocit psychologického bezpečí,' míní vztahový terapeut s tím, že tu chybí velmi důležité pouto.
Nedostatek lásky přímo úměrně podporuje nevěru. „V takovémto vztahu dříve nebo později začneme pociťovat nedostatek lásky a začneme ji automaticky vyhledávat jinde. Pravděpodobnost nevěry je v takovýchto vztazích mnohem vyšší právě z důvodu větší absence emocí a spokojenosti v intimní oblasti,' upozornila Iva Filipi.
Tím, že manželství „přepneme' na rozumovou úroveň, potlačujeme důležitou sexuální chemii. „Je to, jako bychom se snažili přeprogramovat evoluční kód, který v nás máme. Tato chemie buď je, anebo není. A snaha vylepšit osobnost partnera (protějšku) o aspekty zábavnosti, spolehlivosti, empatie anebo milého projevu, zkrátka, nebude dlouhodobě fungovat. Sexuální chemie je klíčovým prvkem blízkosti a představuje komunikační koření vztahu,' říká koučka.
Udržovat manželství čistě z rozumu kvůli těhotenství anebo kvůli dětem je ošklivá výmluva na naši neschopnost nebo neochotu vystoupit ze zavedeného vzorce. Tato rozhodnutí se nejčastěji a celkem snadno „hází' na děti. „Jsme spolu přece kvůli dětem, potřebují úplnou rodinu a správné vzory,' nechávají se často slyšet někteří. Avšak právě o ty vzory jde.
„Pokud partneři (protějšky) zůstávají spolu ‚jen‘ kvůli dětem, obětují vztah a sami sebe, ale s nezdravým dopadem. Děti mohou často sloužit jako ‚omluva‘ pro to, že se bojíme udělat první krok a změnu. Navíc děti, které vyrůstají v technicko-provozním vztahu, nepoznávají aspekty zdravé vztahové lásky, a samy budou pravděpodobně vstupovat do vztahů s nedostatkem emocí a vzájemné fyzické i duševní propojenosti a blízkosti,' upozorňuje Iva Filipi.
Varuje také před manželstvím z rozumu kvůli těhotenství. „Dítě, které má ‚zalepit‘ nefunkční vztah, nebo strach, že zůstanu na výchovu sama, to jsou rozumově možná pochopitelné důvody. Ovšem strach nefunguje jako motiv a dítě jako zachránce vztahu není zdravá vztahová kotva. Obětovat vztah na oltář rodičovských priorit znamená vztah neslepit, nýbrž zakonzervovat. A tím pádem jej uzavřít a zabránit jeho dalšímu vývoji,' uzavírá.
Proč si dobrovolně vybíráme vztahy (partnerství) z rozumu?Bojíme se lásku prožívat naplno: Pokud zažijeme v minulosti bolestivou zkušenost, naše mysl se nás snaží automaticky chránit před dalším opuštěním anebo zraněním. Zabraňuje tak našemu srdci se znovu otevřít a my se do sebe uzavíráme. Do dalších vztahů vstupujeme s obezřetností a s potřebou mít vztah pod kontrolou. Zbyli jsme si: Děláme kompromisy. Obzvláště s rostoucím věkem. Ženy mohou slýchávat, aby nebyly příliš vybíravé. Pokud nemáme dostatečnou víru v sebe a nevěříme, že si plnohodnotný vztah zasloužíme, můžeme tomuto společenskému narativu podlehnout a kývnout na kompromisní řešení. Strach z dlouhodobé samoty: Strach má v našich životech velký význam a může nás zdravě zastavit před unáhlenými rozhodnutími. V tomto případě nás ale motiv strachu blokuje v našich rozhodnutích a vzdaluje nás od vztahové spokojenosti. Zvyk a nedostatek odvahy: Pohodlnost, nechuť anebo strach ze změn. Přirozeně se nám nechce dobrovolně se vystavovat něčemu nepříjemnému, a raději se spokojíme se zajetým stereotypem, i když vnitřně cítíme, že by to mohlo být lepší. Nicméně očekávat, že se něco změní, aniž bychom se změnili my sami, je definice šílenství. Majetek: Důvod, který je starý jako lidstvo samo. Zůstat spolu je levnější než se rozejít. A navíc, všude máme něco. Každý máme svá přání a touhy a tímto přístupem se můžeme připravovat o mnohem šťastnější a naplněnější život. A není to trochu málo, když něco „nestojí za nic'? Iva Filipi, vztahová koučka a mentorka |
Krátkodobé vztahy jsou v dnešní době běžné. Zdá se, že je stále obtížnější najít vztah (partnerství), které je trvalé a zároveň naplňující. I když je každý vztah jedinečný, existují určité znaky, které naznačují, že má potenciál vydržet dlouho, možná až do konce života. V tomto článku se podíváme na pět hlavních znaků takového šťastného a spokojeného vztahu.
Základem každého trvalého vztahu (partnerství) je hluboké přátelství. Není to jen o tom, že si užíváte společnost toho druhého a máte společné zájmy, ale že se máte opravdu rádi jako osobnosti. Páry, které se spolu smějí, navzájem se podporují v koníčcích a upřímně se těší na společně strávený čas, často zjistí, že jejich vztah nejenže přežije, ale i vzkvétá v dobrých i zlých časech. Toto hluboké přátelství vytváří silné pouto, které dokáže překonat životní změny a výzvy.
Život v ČeskuDává přednost telefonu před vámi? Tichý rozklad lásky v přímém přenosu
Život v ČeskuSlovensko je v slzách. Zemřel známý herec, hudebník, bavič a scenárista
Respekt (úcta) je dalším základním kamenem každého silného vztahu (partnerství). Jde o to vážit si názorů toho druhého, respektovat jeho silné i slabé stránky a přijímat se navzájem bez posuzování. Když se partneři vzájemně obdivují nejen za to, co dělají, nýbrž i za to, jací jsou, vytváří to bezpečné prostředí pro porozumění a uznání, což je klíčové pro dlouhodobý vztah (partnerství). Tento vzájemný obdiv a respekt se často odráží v tom, jak spolu partneři komunikují, což svědčí o hlubokém uznání jedinečných vlastností toho druhého.
Pro udržení zdravého vztahu (partnerství) je také důležitá schopnost efektivní komunikace. Není nutné se vyhýbat neshodám, ale je důležité je řešit konstruktivně. Páry, které mají silný vztah, dokážou otevřeně a upřímně vyjádřit své pocity, a to i během konfliktů. Partneři (protějšky) si naslouchají, aby porozuměli, a ne jen aby reagovali. Tato schopnost komunikace a řešení konfliktů zajišťuje, že se problémy řeší zdravě, čímž se zabraňuje tomu, aby nedorozumění a zášť narušily vztah (partnerství).
Fyzická a emocionální intimita je velmi důležitá pro udržení jiskry v dlouhodobém vztahu (partnerství). Netýká se to pouze sexuální intimity, ale také drobných projevů náklonnosti, například držení se za ruce anebo spontánní objetí. Důležité je také hluboké citové pouto. Je to pocit citového porozumění a bezpečí ze strany partnera (protějšku). Páry, které si udržují takovouto úroveň intimity a spojení, nacházejí ve svém vztahu pocit naplnění a uspokojení, což časem posiluje jejich pouto.
Život v ČeskuČeši se konečně dočkali. Přímý let do historického velkoměsta, na který čekali roky
Život v ČeskuNeviditelné opouštění vztahu. Partner je doma, ale duší už dávno pryč
Důležité je, abyste měli stejné cíle a hodnoty. Neznamená to, že partneři (protějšky) musí souhlasit se vším anebo mít stejné životní plány. Spíše jde o to, že mají podobný pohled na život a souhlasí se základními věcmi, jako je rodina, osobní hodnoty nebo kariéra. Když páry sdílejí tato základní přesvědčení a pracují na společných cílech, vytváří se v nich pocit týmové práce a jednoty, což zvyšuje pravděpodobnost, že společně úspěšně projdou životní cestou.
Potkala jsem ho v létě na Slapech. Byla jsem tam s kamarádkami na víkend a on tam byl s partou kamarádů. Hned mi padl do oka - vysoký, usměvavý a s jiskrou v oku. Celý víkend jsme se na sebe dívali a usmívali, ale nikdo z nás nenašel odvahu promluvit.
Až poslední večer, kdy už jsme se chystali balit, ke mně přišel a zeptal se mě, jestli bych s ním nechtěla jít na procházku podél jezera. Byla jsem šťastná a samozřejmě jsem souhlasila. Procházeli jsme se, povídali si a smáli se. Zjistili jsme, že máme spoustu společného - lásku k přírodě, hudbě a cestování.
Na konci procházky mě políbil a já věděla, že je to on. Začali jsme spolu chodit a každý den s ním byl jako sen. Po roce mě požádal o ruku na stejném místě, kde jsme se poprvé potkali. Byla jsem štěstím bez sebe a řekla jsem ano.
Teď jsme manželé a plánujeme společnou budoucnost. Vím, že s ním zvládnu všechno a že naše láska bude trvat navždy. Jsem vděčná za ten víkend na Slapech, protože mi přinesl největší štěstí v životě - lásku mého života.